ikona
1. Stupeň
Studijní témata pro 1. stupeň základní školy.

Koloběh vody v přírodě

Podmínkou rovnovážného stavu vody v ekosystémech je její koloběh. Kromě přísunu vody má zásadní význam pro pohyb a přesun látek v rozpuštěné i suspendované formě a je důležitý i pro usměrňování toku energie.

vodni_cyklus_velka

Koloběh vody

Koloběh vody je poháněn:

  • sluneční energií – výpar z vodních povrchů, půdy i vegetace a vzdušné proudění, vítr
  • gravitační energií – pád a tok vody v kapalné formě i pád a posun ve formě pevné ve směru gravitačního spádu.

Hydrologický cyklus má čtyři základní části: srážky, odtok, výpar a vsak.

Koloběh vody na kontinentech začíná srážkami. Jakmile dopadnou z mraků na povrch, mohou putovat třemi cestami:

  • zpravidla víc než 50 % (někdy i 100 %) se znovu vypaří
  • méně než 30%, většinou 10 % – 20 %, steče do potoků, řek a nakonec do moře
  • 10 % a méně (ale také nic) se může vsáknout.

 Koloběh vody v přírodě je doprovázen změnami skupenství vody. Dochází k němu díky účinku sluneční energie, zemské rotace a gravitace. Voda se vypařuje z oceánů, řek, jezer, ze všech vodních ploch i zemského povrchu (evaporace) a také z rostlin (transpirace), k označení souhrnného vypařování se používá pojem evapotranspirace. Vodní páry se v ovzduší neustále přemisťují (cirkulace atmosféry). Po kondenzaci, ke které dochází vlivem snížené teploty nebo zvýšeného tlaku, voda z ovzduší dopadá na zemský povrch v podobě vodních srážek. Převážné množství srážek spadne zpět do oceánu a jen asi 8,3 % dopadne na pevninu. Dešťová voda opět doplní stav vodních nádrží a toků, vsákne se do Země nebo doplní zásoby podzemních vod (infiltrace).

Velký koloběh vody

Velký koloběh vody – neboli velký hydrologický cyklus.

Mezi povrchem pevnin a atmosférou dochází ke složité a mnohokrát se opakující výměně vody, která vede nakonec k opětovnému návratu téhož množství do světového oceánu.

Počátečním bodem je přechod vody z kapalné fáze na fázi plynnou – výpar, evaporace, na výpar se spotřebuje asi 25 % energie slunečního záření dopadajícího na zemský povrch. V tomto měřítku se jedná především o výpar z hladiny oceánů.

Vodní pára je pak vzdušným prouděním přenášena i nad kontinenty a zde padá ve formě kapalný a pevných srážek, nebo kondenzuje na povrchu objektů. Ve směru gravitačního gradientu pak ve formě povrchového a podpovrchového odtoku směřuje zpět k oceánu, nebo se díky zásaku stává součástí podzemních vod. Ty mohou také vyvěrat a zúčastnit se povrchového odtoku. Část vody se opět vypaří, stává se součástí těl živých organizmů nebo tvoří zásoby půdní vody, mj. důležité pro život rostlin i živočichů.

Koloběh vody
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kolob%C4%9Bh_vody

Malý koloběh vody

Malý koloběh vody – neboli malý hydrologický cyklus.

Účinkem slunečního záření a jeho přeměnou na teplo se voda vypařuje z povrchu Země. Jako srážky pak dopadne zpět na povrch oceánu.

Probíhá nad pevninou, v krajinném měřítku a typem krajiny je výrazně ovlivňován. Jeho znalost umožňuje racionální využívání zdrojů vody pro nejrůznější účely, tj. vlastní vodní hospodářství. Na úrovni lesního ekosystému je pro zásobu a využití zdrojů vody důležitá jeho vodní bilance, jež je výsledkem procesů souvisejících s hydrologickými cykly.

Malý hydrologický cyklus je uzavřený koloběh, při kterém voda vypařená z pevniny spadne v podobě srážek na tu samou pevninu (podobně funguje i nad mořem).

Navzdory svému názvu má malý vodní cyklus na svědomí většinu srážek dopadající na pevninu. Pokud dochází k zvyšování odtoku z území, ubývá množství vody, která se vypaří a vrací se do malého vodního cyklu. Tím následně ubývají celkové srážky a narušuje se tepelný i vodní režim krajiny.

Většina dešťové vody dopadající na stále se rozšiřující zastavěné území je odvedena dešťovou kanalizací do řek a dále pryč z pevniny. Tím dochází k destrukci malého vodního cyklu. Namísto pravidelných menších srážek pak můžeme pozorovat dlouhá období sucha a následující přívalové deště (srážky přicházející z oceánu, velký vodní cyklus). To má za následek erozi půdy, pokles hladiny spodní vody a poškození vegetace, což v důsledku opět vede k destabilizaci klimatu.

Naopak trvale dostatečně vodou zásobená vegetace může ovlivňovat i další faktory podílející se na klimatické změně. Příkladem může být snižování obsahu CO2 v atmosféře během fotosyntézy.

Vzhledem k tomu, že se voda na Zemi vyskytuje v omezeném množství, není rovnoměrně rozložena ani prostorově ani časově, je zapotřebí s ní velmi dobře hospodařit. K tomu je nezbytně nutné znát zákonitosti výskytu a oběhu vody v přírodě, její vlastnosti a možnosti jejího využití. Na následujících obrázcích je koloběh vody názorně prezentován.

0

Diskuse


Zapojte se do diskuse!