ikona
1. Stupeň
Studijní témata pro 1. stupeň základní školy.

Přírodní vodní zdroje

Oceány

Světový oceán je veškerá vodní hmota na zemi kromě vod na souši a vody v nerostech, biosféře a vodních par v atmosféře. Hmotnost oceánu představuje 0,24 % hmotnosti pevného zemského tělesa. Oceány leží mezi pevninami, mají hluboké pánve, uzavřený proudový systém, vlastní vodní masy s typickým rozvrstvením teplot a salinity.

Oceánografie je nauka o světovém oceánu. Člení se na fyzickou oceánografii (tvar, rozloha, hloubky) a biologickou oceánografii (život v moři).

ocean_velka

Moře

Moře tvoří okrajové části oceánu, jejich režim je zčásti ovlivněn blízkostí pevniny (okrajová, vnitřní).

Mořská voda podléhá gravitaci Země i pevnin, dmutí Slunce a Měsíce. Mořská hladina reaguje i na změny atmosférického tlaku. Na pohyb hladiny má vliv i rozdílná hustota mořské vody a větry.

Hlavním zdrojem tepla je sluneční záření. Ale i moře vydává teplo do ovzduší. Platí, že všechny oceány jsou na severu teplejší než ve stejných šířkách na jihu, což je následek rozdělení pevnin a oceánů. V hlubinách pak platí, že ubývání teploty s hloubkou se nápadně podobá křivce úbytku teploty v atmosféře s výškou.

Samotná mořská voda obsahuje mnoho rozpuštěných nerostných látek a je proto hustší než sladká voda a její bod mrazu klesá pod 0° C. Při průměrné slanosti 35% a hustotě 1,028 mrzne mořská voda teprve při teplotě -1,9°C. Salinita znamená míru celkového obsahu soli v mořské vodě. Je definována jako celkové množství pevného materiálu v gramech, jenž je obsažen v 1 kg mořské vody. Ve 100 dílech mořské soli je 78 dílů NaCl a 11 dílů MgCl2. Místa stejné slanosti spojujeme na mapě čarami, tzv.izohalinami.

Mořská voda má i svou barvu. Ta je ovlivněna reflexí barvy oblohy nebo oblaků na hladině. Pravá barva je tak něco mezi zelenou a modrou. největší průhlednost je v Sargasovém moři (66 m ) a v Černém moři (77 m). Rudé moře má svůj název podle množství planktonu, Žluté moře podle spraší z řeky Huang He.

Pohyby mořské vody

Pohyby mořské vody jsou dvojího druhu. Jednak se dějí na místě při vlnění a dmutí, jednak se dějí na velké vzdáleností prostřednictvím mořských proudů.

Vlnění je způsobeno tím, že při každém nárazu větru na hladinu se dostávají jednotlivé částice do kmitavého pohybu po křivkách zvaných orbity. Každá vlna má svůj hřbet, vpadlinu, výšku a délku. Vlny mohou být volné a nucené. Volné vlny vzniknou třeba při vhození kamene do vody a uklidňují se velmi dlouho, i po utichnutí větru. Nucené vlny naopak jsou nepravidelné. Existují také tzv. seiches, neboli stojaté vlny, které vznikají hlavně v uzavřených částech moře, nebo na jezerech (Genfersee) bez viditelné příčiny.

Mořské proudy rozdělujeme na nucené (hnané větrem), volné, vyrovnávací. Hlavní hnací silou je jednak vítr, ale i proměny atmosférického tlaku. Mezi nejvýznamnější mořské proudy patří Golfský, Jihorovníkový, Labradorský, Severorovníkový, Humboldtův, Jihorovníkový nebo Západní příhon.

0

Diskuse


Zapojte se do diskuse!