ikona
1. Stupeň
Studijní témata pro 1. stupeň základní školy.

Voda a lidské zdraví

Voda je nejdůležitější element pro přežití lidstva a to hned vedle vzduchu.

Voda se nachází v každé naší tělesné buňce. U dospělých tvoří asi 60 % tělesné hmotnosti, u kojenců je to až 75 %. Je univerzálním pomocníkem, který se v našem těle podílí na všech činnostech týkajících se látkové a energetické přeměny. Voda zajišťuje správný krevní oběh, mozkovou funkci, metabolismus, regulaci tělesné teploty, funkci ledvin a vylučovací soustavy, funkci trávicího traktu, svalů a nervového systému, transport výživných látek do každé buňky, správnou funkci kloubů a kostí a eliminaci toxinů z organismu.

Význam vody pro naše tělo dokazuje i fakt, že ačkoli člověk dokáže přežít týden i více bez jídla, bez vody přežije pouze 2 – 3 dny. Není divu, protože ztráta 15 – 20 % vody z organismu je smrtelná.

voda_zdravi_velka

Dehydratace organismu

Dehydratace znamená narušení homeostázy (vnitřní rovnováhy organismu) v důsledku snížení obsahu vody v těle. Při nedostatku vody v těle se dostaví žízeň, bolest hlavy, zrychlený puls, závratě, nízké napětí kůže, minimální močení, při ztrátě tekutin nad 10 litrů smrt.

Kolik vody máme vypít?

Dospělý člověk by měl vypít cca 20 – 40 ml tekutin na 1 kg tělesné hmotnosti za 24 hodin, což je cca 2 – 3 l tekutin denně, jinak dochází k dehydrataci organismu.

U dětí probíhá výměna látek mnohem rychleji než u dospělých, proto musí dítě v průběhu dne rovnoměrně přijímat větší množství vody (s ohledem na jeho tělesnou hmotnost).

Jaké tekutiny máme pít?

Základem našeho pitného režimu by měla být čirá, nízce mineralizovaná pramenitá nebo minerální voda (150 – 400 mg/l).

Pitný režim můžeme doplnit o ovocné a zeleninové šťávy, bylinkové a zelené čaje. Také ovocné a další nealkoholické nápoje mohou zpestřit náš pitný režim. Pro své zdraví bychom měli omezit nebo úplně vynechat alkohol, kávu a silné čaje. Jestliže je voda přesycená minerály a jinými rozpustnými látkami má i nepříznivé účinky. Lidský organismus přijímá anorganické minerály jen ve velmi omezeném množství. Podle odhadů za život vypijeme asi 200 kg kamene v podobě anorganických minerálů. Malá část zůstává v těle, ale může být příčinou velké míry zátěže a poškozování lidského organismu. Minerální vody obsahují pro náš organismus cenné látky, měli bychom je však pít v přiměřeném množství.

Pitná voda

Ne všechna voda na Zemi je vhodná pro konzumaci, nebo pro její úpravu na pitnou. Pouze necelých 0,1 % vody na celé planetě je snadno použitelná pro lidskou potřebu.

Pitnou vodou je veškerá voda v původním stavu nebo po úpravě, která je určena k pití, vaření přípravě jídel a nápojů, dále voda, která je určena k péči o tělo, k čištění předmětů, které přicházejí do styku s potravinami nebo lidským tělem. Provozovatelem vodovodů je dodávána až ke spotřebiteli. Požadavky na zdravotní nezávadnost a čistotu pitné vody jsou stanoveny hygienickými limity mikrobiologických, biologických, fyzikálních, chemických a organoleptických ukazatelů. Tyto limity jsou upraveny platným prováděcím právním předpisem, nebo jsou povoleny či určeny příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví.

Hygienické požadavky na pitnou vodu (kontroly, balená voda, chemické, fyzikální a mikrobiologické limity) stanovuje vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 252/2004 Sb. Byla vydána na základě zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.

Pitná voda „je zdravotně nezávadná voda, která ani při trvalém požívání nevyvolá onemocnění nebo poruchy zdraví přítomností mikroorganismů nebo látek ovlivňujících akutním, chronickým či pozdním působením zdraví fyzických osob a jejich potomstva, jejíž smyslově postižitelné vlastnosti a jakost nebrání jejímu požívání a užívání pro hygienické potřeby fyzických osob.“ (Podle definice pitné vody, která je zakotvena v zákona 258/2000 Sb. a ve vyhlášce MZe ČR 252/2004 Sb., které se pitné vody bezprostředně týkají.)

Zdroje pitné vody

Nejdřív se voda čerpala všude možně, nejčastěji ze studní nebo se používala voda povrchová.

Postupem doby se přešlo k získávání vody z řek a rybníků, kdy voda přecházela přes přípravnu, čerpala se do věže a poté sama stékala do domácností odběratelů.

Pitná voda se získává úpravou surové vody. Surová voda se získává v České republice z podzemních (asi 45-55 %) – ze studní či pramenů – nebo povrchových (asi 45-55 %) zdrojů -z přehrad a řek. Z některých zdrojů – zejména podpovrchových – je možné získat pitnou vodu bez úpravy. Jako kvalitní vodní zdroje slouží podzemní zdroje či artézské studny, speciální vodárenské nádrže, méně kvalitní zdroje se nacházejí v jezerech, řekách a potocích. Podzemní zdroje obsahují velmi kvalitní vodu, jejíž čistota vzniká tak, že do těchto míst musí voda projít přes různé vrstvy hornin, čímž dochází k její filtraci. Na složení těchto hornin, kterými voda prochází tak závisí její čistota a kvalita. Často voda z těchto hornin přebírá různé minerální prvky v takové míře, že se voda používá jako minerální voda na pití. Z podzemních zdrojů se voda čerpá z vrtů.

vodni_nadrz

Shromažďování vody

Ke shromažďování povrchové vody slouží vodárenská nádrž (přehrada), v níž se nachází odběrová věž s několika odběrovými šachtami v různých hloubkách. Odebírá se podle příkazu z úpravny vody, která bývá v blízkosti přehrady. Vhodná teplota pro odběr je méně než 12 °C.

Speciální vodárenské nádrže jsou vodní díla vybudována za účelem akumulace vhodné pitné vody. Jsou tedy budovány v místech, kde jsou pouze kvalitní přítoky do takové nádrže a kde nehrozí znečištění vody v nádrži činností člověka. Každá vodárenská nádrž má rozsáhlé ochranné pásmo, kde se například nesmí přepravovat ropné látky, nebo používat chemické hnojení, aby takové nevhodné látky nemohly stéci až do nádrže. Tyto nádrže se nepoužívají ani k rekreačním účelům.

V místech, kde není žádná vodárenská nádrž, ani dostatečné podzemní zdroje, nezbývá než používat vodu z dostupných místních vodních toků. Ta bývá nejvíce znečištěná, takže její úprava v kvalitní vodu pitnou je také nejsložitější a nejnákladnější. Často je úprava takovéto vody tak problematická, že se vyplatí raději vybudovat přivaděč kvalitní vody ze zdroje vzdáleného až několik desítek kilometrů. Surovinu z těchto zdrojů pro výrobu pitné vody nazýváme neupravená surová voda. Tu musíme dopravit na místo, kde je úpravna vody, a kde proběhne přeměna této vody na vodu pitnou. Výjimečně se využívá umělé filtrace a sorpční schopnosti půdního sedimentu, protože řasy často ucpávají filtraci. Voda z toku se nechá infiltrovat z umělých nádrží do podzemí a z podzemí se poté čerpá.

Příkladem může být vodárna v obci Káraný, která od r. 1911 vyrábí kvalitní pitnou vodu pro přibližně třetinu Prahy a řadu dalších obcí a měst Středočeského kraje.

Čerpání z podpovrchových zdrojů z podzemních vrtů.

Surová voda se odvádí do úpravny vod. Tam se upravuje (mechanické předčištění, chemické čeření, filtrace přes pískové filtry, odstranění iontů železa a manganu, někdy i částečné odstranění dusičnanů a dusitanů, desinfekce). Pak směřuje do vodojemů a z nich se vodovody dopravuje k spotřebitelům.

Užitková voda

Užitková voda je voda hygienicky nezávadná, nepoužívá se jako pitná voda a na vaření. Může pocházet z jakéhokoliv zdroje, pokud vyhovuje zdravotním a technickým požadavkům, používá se na mytí, koupání a na výrobní účely. Na užitkovou vodu se nekladou taková přísná kritéria, pokud jde o fyzikální vlastnosti (teplota, barva, zákal), jako na pitné vody, ale nesmí být odpudivá, nesmí obsahovat toxické látky a ze zdravotního hlediska musí vyhovovat normě, platné pro pitnou vodu.

Výběr vody

Vodovodní voda v ČR splňuje požadavky na kvalitu pitné vody až na malé výjimky. ČR patří v EU mezi země s nejkvalitnější dodávkou pitné vody do domácností. 50 % pitné vody, dodávané naší vodovodní sítí, je vyráběno stejně jako balené vody z podzemních zdrojů, a tato voda je zcela srovnatelná s vodou balenou, je však mnohonásobně levnější. Mnohé testy poukázaly na shodnou kvalitu, v případě testu časopisu Instinkt (2011) dokonce balené vody vykázaly horší kvalitu než voda z kohoutku.

Je-li balená voda dlouhodobě vystavená slunci a vysokým teplotám, mohou se v ní přemnožit bakterie, čímž se voda stane mnohem méně kvalitní než čerstvá voda z vodovodu. Voda z kohoutku sice prochází pravidelně povinnými kontrolami, ale pochopitelně ani v jejím případě se zpravidla neanalyzuje výsledné složení u vás doma, které je ovlivněno distribucí ve vodárenské soustavě.

Z hlediska ochrany životního prostředí je samozřejmě správné pít kvalitní vodu z kohoutku. Odpadá zvýšená spotřeba PET lahví, vyráběných z ropných produktů, výrobní procesy při plnění lahví, negativní vlivy dopravy balené vody i nutnost likvidace použitých PET lahví, jejich náročné recyklace, v horším případě zvyšování objemu skládkovaného odpadu.

Litr balené vody spotřebuje litry tři přírodní vody. Na výrobu jednoho jejího litru jsou potřeba tři litry vody. V USA si výroba balených vod vyžádá 17 miliónů barelů ropy ročně.

Kohoutková voda – kvalita

Zástupci Státního zdravotního ústavu zdůrazňují, že u nás má pitná voda z kohoutků obecně velmi dobrou kvalitu a vyhovuje i v důležitých ukazatelích, jako jsou dusičnany, chlorované látky, těžké kovy nebo pesticidy. To potvrzuje i výzkum srovnávající bezpečnost pitných vod v mezinárodním měřítku, ve kterém získala česká voda nejvyšší možný počet bodů. To ale neplatí o mnoha soukromých nebo obecních studnách nevyhovujících z mikrobiologického hlediska. Podobně zaostává voda v řadě především rozvojových zemí.

Kvalitu vody z kohoutku může ovlivnit stav vodovodního potrubí. Pokud je ale potrubí v některých starších domech zanedbané, může z kohoutku téct voda s příměsí olova a železa. Olovo a větší množství železa nepříznivě ovlivňuje zdraví dětí.

V případě, že existuje podezření na vyšší koncentraci olova, je dobré nechat udělat rozbor a pak případně urgovat výměnu potrubí, na kterou je možné dostat i dotaci od Ministerstva pro místní rozvoj. Větší výskyt olova ale není nutně u každé vody, která teče z olověných trubek.

V některých trubkách se usazuje vodní kámen a úniku olova tak zabraňuje. Tyto problémy jsou však jen okrajovou záležitostí. Vodovodní síť je kontrolovaná, převážná část potrubí vyhovuje hygienickým standardům, a olova se proto nemusíme bát. Častou námitkou proti vodě z kohoutku je chlor. Ve skutečnosti ho voda obsahuje jen zdraví neškodné množství. Pokud nám voda s chlorem nechutná, můžeme ji napustit a nechat odstát. Chlor se odpaří.

Na co si dávat při pití kohoutkové vody pozor?

  • na konzumaci a úpravu potravin ji používat jen studenou
  • zvážit a poradit se s lékařem nebo lékařkou, zda dávat vodu kojencům
  • v případě podezření na přítomnost olova si nechat udělat hygienický test a případně vyměnit vodovodní potrubí (toto je však problémem jen u některých starších domů)

Balené vody

Výroba a prodej balených vod má v ČR dlouhou tradici, kterou můžeme vystopovat až do 16. století. Původně šlo výhradně o vody léčivé (ať už se skutečným nebo domnělým účinkem), stáčené do kameninových džbánků. K nim se později, (18. – 19. století), přidaly i vody, které byly pro svou zvláštní chuť považovány za osvěžující nápoj. Jednalo se buď o minerální vody nebo o vody s vysokým obsahem oxidu uhličitého CO2, ať původu přirozeného (kyselky) nebo uměle připravované, stáčené převážně do skla.

balena_voda

Tento stav se v Evropě v podstatě udržel do 60. – 70. let minulého století, kdy jednak skleněné obaly začaly být postupně vytlačovány plastickými a jednak došlo ještě k jiné, mnohem revolučnější změně: balené vody začaly být používány též jako zdroj „obyčejné“ pitné vody, nejen jako řešení občasných havarijních situací, ale především jako náhrada za pitnou vodu distribuovanou veřejnými vodovody. Což znamená, že se vedle vybraných druhů minerálních vod začaly stáčet i vody z kvalitních podzemních zdrojů pitné vody, které nevykazovaly ani zvláštní chuť, ani zvláštní farmakologický účinek.

Pramenitá, kojenecká, minerální, pitná

S takovými označeními se můžeme setkat na etiketách balených vod. Jde o vyhláškou vymezené kategorie. Zatímco pitná balená voda může být stáčena do lahví i z vodovodu, pramenité, kojenecké a minerální balené vody musejí pocházet jen z chráněného stabilního podzemního zdroje.

Kojenecká balená voda navíc může být upravována pouze UV zářením. Jak balená, tak kohoutková pitná voda smí mít maximálně 50 mg dusičnanů na 1 l vody. Brněnská voda obsahuje mezi 37 – 40 mg/l dusičnanů a je upravena chlorem. Kojeneckou vodu již současná legislativa nezná a neexistuje tudíž ani speciální limit pro obsah dusičnanů. Vyhláška 275/2004 Sb. se zmiňuje pouze o balené kojenecké vodě, pro kterou je limit dusičnanů 10 mg/l.  Podle informací z Krajské hygienické stanice by pro každé dítě měl udělat doporučení kvality pitné vody ošetřující lékař, který by měl znát kvalitu vody z vodovodu v místě, kde dítě žije. Pokud voda neobsahuje žádné bakterie a dítě je zdravé, tak by mělo kohoutkovou vodu s obsahem do 50 mg dusičnanů zvládnout bez jakýchkoliv zdravotních komplikací. V případě, že máme malé dítě a lékař doporučí kupovat vodu balenou, snažme se vybrat vodu z okolí našeho bydliště.

Pokud opravdu musíme sáhnout po balené kojenecké vodě, pokusme se ji koupit ve vratných skleněných obalech a vyberme vodu pocházející z místa blízkého našemu bydlišti.

Z minerálních vod se k častějšímu pití doporučují jen slabě mineralizované (do 500 mg/l). Silnější minerálky by se měly naopak pít jen výjimečně, případně na lékařský předpis. Neplatí, že čím více minerálů, tím lépe. Naopak, jejich nadbytek nám může i uškodit. Minerály však obsahuje i voda z kohoutku a ty jsou v kombinaci se stravou dostačující. Pitná voda by také měla být oproti vodě na praní tvrdší. Tento požadavek voda z brněnského vodovodu rovněž splňuje.

Proč tedy balenou vodu vůbec pijeme?

Mnozí se jen nechali zlákat reklamou. Jiní jako důvod uvádějí, že jim balená voda chutná lépe. To mnohdy ovlivňuje jen psychologický, tzv. placebo efekt.

Pitná voda by měla být uchovávána v chladu a chráněna před sluncem.

Balené vody často tyto požadavky nesplňují ani v prodejnách a rozhodně také ne při převozu. Taková voda se může kazit a podléhat množení mikrobiologických organismů, které se množí i v otevřené lahvi mimo lednici. Oproti tomu je voda z kohoutku vždy čerstvá, uchovávaná v temnu a chladu s vyhovující teplotou 9-10 °C. Voda z kohoutku se vyplatí i finančně. Je totiž přibližně 125krát levnější než voda balená.

Důvody pítí vody z kohoutku

  • je kvalitní, čerstvá, lehce mineralizovaná, a proto ideální pro každodenní pití
  • nezatěžuje přírodu odpadem a dopravou
  • je přibližně 125krát levnější než voda balená
  • je jednou z nejkontrolovanějších potravin
  • je okamžitě dostupná v jakémkoliv množství
  • nemusíme se zatěžovat jejím nošením, nepodílíme se na zbytečném vyčerpávání hlubinných zdrojů vody

Dopady balených vod na přírodu

Balené vody představují pro přírodu mnohem větší zátěž než voda z kohoutku. Je tomu tak hlavně proto, že je nutné je přepravit a zabalit. Doprava se uskutečňuje převážně nákladní automobilovou přepravou. Ta spotřebovává fosilní neobnovitelné zdroje a přispívá ke globálním klimatickým změnám produkcí CO2. K tomu také připočítejme hluk z dopravy a znečištění ovzduší, které snižuje kvalitu našeho života.

Plastové lahve zatěžují přírodu nejen jako odpad, ale škodí i jejich výroba náročná na spotřebu vody, elektrické energie a ropy. Pokud už PET lahve máme, je vhodné je vytřídit do plastu. Ne všichni se však tímto doporučením řídí. V České republice se vytřídí přibližně jen polovina PET lahví. Nejlepším řešením vzhledem k životnímu prostředí je plastové lahve nekupovat vůbec.

Čerpáním pramenitých a minerálních vod z útrob země vyčerpáváme cenné zásoby, jež se zde tvořily po tisíciletí. Z tohoto pohledu je voda z hlubinných zdrojů rovněž neobnovitelným zdrojem, se kterým není radno plýtvat. Dříve byly minerální vody doporučovány jen k léčebným kúrám lázeňských hostů a i ti přijímali pouze vodu z pramenů vytékajících na povrch, ne z umělých hlubinných vrtů.

Pitné rady

Pokud s sebou nosíte láhev s vodou, můžete místo opětovného kupování balené vody láhev průběžně doplňovat vodou z kohoutku.

Informace o pitné vodě

  • Státní zdravotní ústav
  • zvodovodu.cz – nové a nezávislé informace o vodě z kohoutku včetně seznamu restaurací, kde Vám poskytnou k jídlu vodu z vodovodu automaticky.
  • vyhláška č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody

Nemoci ze závadné pitné vody

V ČR bylo v období let 1995 až 2000 např. evidováno 18 epidemií* z pitné vody, s celkovým počtem 1123 hlášených onemocnění. Podle původce onemocnění se ve 4 případech jednalo o virovou hepatitidu A (celkem 255 onemocnění), ve 3 případech o bacilární úplavici (v jednom případě kombinovanou se salmonelózou; celkem 29 onemocnění), ve 2 případech o salmonelózu (45 onemocnění), v 1 případě o tularémii (48 onemocnění) a v 8 případech o akutní gastroenteritis pravděpodobně infekčního původu, ale bez přesného určení infekčního agens (celkem 747 onemocnění). Závadným zdrojem byly ve většině případů domovní, veřejné a neveřejné studny, ale ve dvou případech též veřejný vodovod a v jednom případě podnikový vodovod.

* Epidemie je stav, při kterém dvě a více osob onemocní v určitém časovém úseku stejnými či podobnými chorobnými příznaky po expozici stejné vodě, a kdy důkazy z epidemiologického šetření nákazy svědčí o tom, že voda byla pravděpodobným zdrojem původce nákazy. http://www.szu.cz/tema/prevence/infekcni-onemocneni-z-pitne-vody

Následky znečištění vod ve světě

Jedna pětina lidstva stále nemá přístup k nezávadné vodě. Znečištěná voda ve světě podle zprávy OSN (2010) zabíjí více lidí než veškeré formy násilí včetně válek. Ročně na průjmy ze znečištěné vody plné bakterií a špatnou hygienu umírá v rozvojových zemích 2,2 miliónu lidí.

Na nemoci získané ze špinavé vody dále ročně umírá 1,8 miliónu dětí do pěti let.

Na počátku 21. století čelí svět další krizi, která se týká vody, a to jak jejího nedostatku, tak její špatné kvality, což je dáno neustálým růstem populace, industrializací i způsobem produkce potravin,“ uvádí zpráva Programu OSN pro životní prostředí nazvaná Nemocná voda.

Vodu znečišťují splašky, hnojiva, další odpady ze zemědělské produkce a odpady z průmyslové výroby. Denně se vypouští dvě miliardy tun takto znečištěných odpadních vod, uvádí zpráva zveřejněné ve Světový den vody. Podle zprávy OSN (2010) 3,7 procenta ze všech úmrtí na světě mají na svědomí nemoci spojené se znečištěnou vodou. Lidé trpící nemocemi souvisejícími se znečištěnou vodou zabírají polovinu nemocničních lůžek na světě.

Nedostatek pitné vody

Více než miliarda lidí na světě nemá přístup ke kvalitnímu zdroji pitné vody. Nejhorší je situace v subsaharské Africe, kde má přístup k nezávadné pitné vodě pouze 56% obyvatel[1]. V absolutních číslech je problém největší v Asii – jen v Číně se jedná o 300 milionů obyvatel. „Ve většině měst – vyjma subsaharské Afriky – jsou k dispozici relativně dobré zdroje, zato na venkově je kvalita vody problematická celosvětově.

Nekvalitní voda má spolu s nedostatečným hygienickým zázemím zásadní dopady na zdraví lidí v rozvojových zemích. Výrazně se podepisuje na vysoké dětské úmrtnosti: Podle WHO umře ročně 1,5 milionu dětí v důsledku průjmových onemocnění – ta jsou ve většině případů způsobena právě závadnou vodou nebo chybějící sanitací.[3] Důsledky jsou však mnohem širší – například řada dětí musí každodenně nosit vodu ze vzdálených nádrží, a proto se jim nedostane plnohodnotného vzdělání. Jindy tuto práci zastávají ženy, kterým zase nezbývá čas na jinou – výdělečnou – činnost.

Zajištění pitné vody a základní hygieny pro všechny lidi na světě do roku 2015 je jeden z Rozvojových cílů tisíciletí. Podle všeho se však nepovede ho splnit – při současném tempu zlepšování situace by v Africe byl naplněn až v roce 2076[4]. Dostatečný přístup k pitné vodě se definuje jako dostupnost nejméně 20 litrů vody na osobu a den ze zdroje vzdáleného do 1 km od místa bydliště.

Voda léčí

Voda může léčit různá onemocnění, jak dokazují četná lázeňská místa u nás i ve světě. Lázně mohou být klimatické, slatinné, lázně s prameny termální či minerální vody i lázně s radonovou vodou (Jáchymov).

Minerální pramen

Minerální pramen je vývěr podzemní vody z hlubin zemské kůry. Jedná se o přírodní léčivé zdroje, vyskytující se po celém světě. Minerály obsažené v horninách jsou unášeny vodou, která je obohacována a pod tlakem stoupá vzhůru k zemskému povrchu.

Využití vody k léčbě

V ČR jsou minerální prameny využívány v lázeňství a k získávání minerální vody.

karlovy_vary_prameny

Lázeňství

Největší koncentrace lázeňských míst v ČR jsou severozápadní Čechy a významná lázeňská centra jako: Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, lázně Jáchymov a Lázně Kynžvart.

Minerální vody

Minerální vody pocházející v ČR z Českého masivu jsou převážně tzv. kyselky (obohacené o oxid uhličitý). Příkladem je minerálka Mattoni, vyvěrající poblíž Lázní Kyselka.

Studené minerální prameny

Zatímco na Karlovarsku máme teplé minerální prameny, v nedalekých Mariánských Lázních se setkáme naopak se studenými minerálními prameny, jejichž teplota dosahuje pouhých 7-10°C.

Pro srovnání – minerální prameny v dalších známých lázních v Luhačovicích jsou zhruba o pět stupňů teplejší.

Pozitivní účinky minerálních pramenů

A proč vlastně využívat přírodní léčivé zdroje, jakými jsou třeba minerální prameny? Každý minerální pramen má jiné složení  a vlastnosti. Některé prameny jsou vhodné pro zlepšení pohybového systému, další pak pro oběhový systém, kožní nemoci, nervový systém, trávicí ústrojí atd.

Minerální prameny mohou mít pozitivní účinek i na dýchací ústrojí či dokonce na duševní poruchy. Rozmanitost je vskutku veliká.

Voda a potraviny

Člověk nepřijímá vodu jen v podobě vody pitné, ale i v potravinách.

Obsah vody v některých potravinách:

máslo                  18 %

chléb                   40 %

sýr                        30 až 60 %

jogurt, mléko      87,5 %

maso                    60-75 %

jablko, hruška    85 %

vodní meloun    90 %

mrkev                  94 %

okurky, rajčata   98 %

0

Diskuse


Zapojte se do diskuse!