ikona
2. Stupeň
Studijní témata pro 2. stupeň základní školy.

Ochrana klimatu

Změna klimatu je v současnosti považována za jeden z nejzávažnějších globálních problémů. Klimatický systém je ovlivňován celou řadou lidských aktivit, přičemž převažující úloha se přičítá emisím skleníkových plynů, které způsobují zesilování skleníkového efektu.

ochrana_klimatu_velka

S ohledem na globální působení je změna klimatu celosvětový problém, jehož řešení si vyžaduje aktivní a konstruktivní přístup ze strany všech států. Mezi nejzávažnější dopady postupující klimatické změny patří rostoucí četnost extrémních klimatických jevů (povodně, sucha, vichřice), zvyšování hladiny oceánů, klesající dostupnost pitné vody, desertifikace, redukce biodiverzity, atd.

Rámcová úmluva OSN o změně klimatu

Lidstvo si závažnost problému uvědomuje již delší dobu, a proto byla již v roce 1992 na Konferenci OSN o životním prostředí v Rio de Janeiro vypracována Rámcová úmluva OSN o změně klimatu, která vstoupila v platnost v roce 1994. Základním cílem Rámcové úmluvy je vytvořit předpoklady pro urychlenou stabilizaci koncentrací skleníkových plynů v atmosféře na takové úrovni, která by zabránila nebezpečné interferenci antropogenních vlivů s klimatickým systémem. Rámcová úmluva obsahuje řadu obecných závazků a pravidel, které musí smluvní státy dodržovat, nicméně však neobsahuje konkrétní redukční závazky.

Kjótský protokol

Kjótský protokol k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu (KP) byl přijat na Třetí konferenci smluvních stran Rámcové úmluvy v Kjótu v roce 1997. Jeho přijetí znamenalo významný pokrok v jednání, jelikož stanovuje kvantitativní redukční cíle pro smluvní státy a způsoby jejich dosažení. Rozvinutým státům ukládá, aby v průběhu prvního kontrolního období (2008–2012) snížily jednotlivě nebo společně emise skleníkových plynů nejméně o 5,2 % v porovnání se stavem v roce 1990.

Redukce se týkají emisí a propadů oxidu uhličitého (CO2), metanu (CH4), oxidu dusného (N2O), částečně (HFC) a zcela (PFC) fluorovaných uhlovodíků a fluoridu sírového (SF6), vyjádřených ve formě agregovaných emisí skleníkových plynů udávaných ve formě ekvivalentního množství CO2eq.

Kjótský protokol sleduje nejen procesy vedoucí k emisím skleníkových plynů do atmosféry, ale i procesy opačné, které vedou k odčerpání CO2 z atmosféry a jeho „uložení“ v biomase, prostřednictvím sledování změn ve využívání krajiny (zalesňování, péče o lesní porosty, resp. odlesňování).

Inventarizace skleníkových plynů

Rámcová úmluva a Kjótský protokol předepisují použití jednotné metodiky pro stanovení emisí a propadů plynů ovlivňujících klimatický systém Země (skleníkových plynů). Toto stanovení, nazývané jako inventarizace skleníkových plynů, je základním podkladem pro kontrolu plnění mezinárodních závazků daných Rámcovou úmluvou OSN o změně klimatu a jejím Kjótským protokolem; v případě ČR se jedná o závazek snížit celkové emise skleníkových plynů v období 2008–2012 o 8 % vůči referenčnímu roku 1990 (pro HFC, PFC a SF6 je jako referenční stanoven rok 1995).

V Evropské unii je implementace Kjótského protokolu a jeho plnění legislativně podpořeno Rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 280/2004/ES a prováděcím předpisem. Toto rozhodnutí v současné době prochází revizí za účelem zahrnutí požadavků na poskytování údajů požadovaných nově schválenou legislativou na úrovni EU.

Národní inventarizační systém

Národní inventarizační systém (NIS), požadovaný Kjótským protokolem a výše uvedeným Rozhodnutím, má zajistit funkční zprovoznění institucionálního, legislativního a procedurálního uspořádání potřebného k plnění všech nezbytných činností spojených s inventarizací skleníkových plynů.

Zodpovědnost za správné fungování NIS nese v ČR Ministerstvo životního prostředí (MŽP), které pověřilo Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) jako organizaci zodpovědnou za koordinaci přípravy inventarizace a požadovaných datových i textových výstupů.

Jednou z procedur je realizace kontrolních mechanismů QA/QC, jejíž aplikace může vést v případě potřeby ke zpětným přepočtům hodnot. Proto může v jednotlivých letech docházet ke změnám u průběžně vykazovaných hodnot emisí a propadů skleníkových plynů.

Platnost Kjótského protokoluje omezena na období 2008–2012, proto již několik let probíhají jednání o navazující smlouvě zajišťující účinnou regulaci emisí skleníkových plynů.

Od poloviny prvního desetiletí tohoto století převládá názor, že je třeba závazná regulační opatření zaměřená na snížení emisí skleníkových plynů rozšířit též o další státy, zejména o ty, které byly dříve chápány jako rozvojové, ale jejichž ekonomika se v poslední době velmi dynamicky rozvíjí a jejichž podíl na celkových emisích skleníkových plynů významně narůstá (např. Čína, Indie, Brazílie, Jižní Afrika, atd).

Rok 2009 měl být v tomto procesu klíčový, jelikož se očekávalo, že na 15. konferenci smluvních stran Rámcové úmluvy v Kodani bude uzavřena nová dohoda zaručující pokračování redukčních závazků rozvinutých zemí i po roce 2013 a zajišťující rozšíření závazných regulačních opatření i na další země.

Výsledek však nesplnil očekávání, protože se podařilo pouze deklarovat nezávazné dobrovolné přísliby zúčastněných zemí. Zatímco rozvinuté země (včetně USA, které neratifikovaly KP) přislíbily konkrétní cíle na snížení emisí do roku 2020 (v % oproti zvolenému referenčnímu roku), rozvíjející země zde oznámily tyto přísliby jinou formou, a sice kvantifikací svých mitigačních opatření.

Na konferenci v mexickém Cancúnu se však podařilo v rámci tzv. Cancúnské dohody posílit závaznost výše zmíněných příslibů z Kodaně a zvýšit tak naději pro přijetí komplexněji pojatého a více zavazujícího protokolu roce 2012 v jihoafrickém Durbanu.

Ochrana klimatu

Ochrana klimatu je prioritním tématem v oblasti politiky životního prostředí Evropské unie. EU se v současné době zabývá jak otázkou snižování emisí, tak možnostmi adaptace na změnu klimatu.

Hlavním nástrojem v oblasti snižování emisí má být Klimaticko-energetický balíček, který mimo jiné obsahuje směrnici novelizující a rozšiřující Evropský systém emisního obchodování (EU ETS).

Součástí tohoto balíčku je i Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES o úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020.

Pokud jde o stanovení emisí a propadů skleníkových plynů, bude nutno se postupně zaměřit na aplikaci nejnovějších vědeckých poznatků. Kromě toho bude třeba vzít v úvahu požadavky vyplývající z výše uvedených mezinárodních dohod na globální i evropské úrovni.

0

Diskuse


Zapojte se do diskuse!