ikona
2. Stupeň
Studijní témata pro 2. stupeň základní školy.

Skladování odpadů

Tímto způsobem se v současné době u nás odstraňuje převážná část odpadů. Ekonomicky výhodnější jsou velkorozměrné skládky, protože investiční náklady na zakládání skládky je možno rozložit na větší objemy odstraňovaného materiálu. Jediným zařízením pro ukládání odpadů, vyhovujícím zásadám ochrany životního prostředí, je řízená skládka. Je to technické zařízení určené k ukládání určených druhů odpadů za daných technických a provozních podmínek a při průběžné kontrole jejich vlivu na životní prostředí. Území, ze kterého je organizován svoz odpadů na danou skládku se nazývá svozovou oblastí.

papir_baliky_velka

Zásady řízeného skládkování:

  • odpady jsou plánovitě naváženy do vhodně upravených prostor
  • jsou rozhrnovány a zhutňovány v asi půlmetrových vrstvách a v mírném sklonu až do výše přibližně 2 m
  • zhutněný odpad je denně shora i ze stran pokrýván asi 20 cm silnou vrstvou vhodné zeminy
  • skládka se po konečném zaplnění rekultivuje, což umožňuje její následné využití.

 

Optimální skládka komunálních odpadů by měla být co nejhlubší a měla by mít co nejmenší povrch. Tvar a hloubka tělesa hraje důležitou roli při vzniku skládkového plynu, způsobu jeho migrace, sycení odpadu vodou a ohrožení životního prostředí okolí skládky. Příliš mělká tělesa (přibližně 5m a méně) jsou náchylná k „otravě kyslíkem“ (aerobizaci), zastavování biodegradačních procesů a nadměrné kontaminaci průsakových vod. Hutnění skládky má význam technický a technologický (v hutněné skládce dochází rychle k anaerobizaci – vytěsnění vzduchu, zastavením anaerobních rozkladů se omezuje zápach, hutněním se omezuje snos lehkých podílů odpadu větrem i aktivita nežádoucích živočichů jako jsou hlodavci nebo ptáci), ekonomický (čím důkladnější hutnění, tím větší množství odpadu se uloží na skládku) a bezpečnostní (na zhutněné ploše vzniká požár obtížně a pokud vznikne, dá se snadno uhasit). Jako hutnící mechanizmy se používají kompaktory (buldozery  a vibrační válce nejsou vhodné).

Druhy skládek

Podle vyhlášky MŽP o podrobnostech nakládání s odpady 383/2001 se skládky dělí podle technického zabezpečení na 3 skupiny:

  • skupina S – inertní odpad určená pro inertní odpady kategorie ostatní odpad, jejichž vodný výluh nepřekračuje v žádném z ukazatelů limitní hodnoty výluhové třídy č.II uvedené v tabulce č.6.2 přílohy č.6 a limitní hodnoty obsahu organických škodlivin v sušině uvedené v tabulce č.9.2 přílohy č.9. Pro účely evidence a ohlašování odpadů a zařízení se skládky této skupiny označují S-IO
  • skupina S – ostatní odpad určená pro odpady kategorie ostatní odpad, jejichž vodný výluh nepřekračuje v žádném z ukazatelů limitní hodnoty výluhové třídy č.III uvedené v tabulce č.6.3 přílohy č.6, pro upravené odpady kategorie ostatní odpad, jejichž přijatelnost na jednotlivé skupiny skládek nelze hodnotit na základě jejich vodného výluhu (např.komunální odpad a směsný stavební a demoliční odpad) a za podmínek stanovených v odstavci 11 i pro nebezpečný odpad. Pro účely evidence a ohlašování odpadů a zařízení se skládky této skupiny označují S-OO
  • skupina S – nebezpečný odpad určená pro nebezpečné odpady. Pro účely evidence a ohlašování odpadů a zařízení se skládky této skupiny označují S-NO.

 

Ve vztahu k úrovni terénu rozlišujeme skládky:

  • podúrovňové (v otevřených terénních prohlubních do úrovně terénu)
  • nadúrovňové zakládané na úrovni terénu a kombinované (se základem pod úrovní terénu a převýšením nad jeho úroveň)
  • podzemní – využívají přirozené nebo uměle vytvořené dutiny pod povrchem země.

 

Z hlediska stavebního provedení lze na základě zajištění těsnění skládky rozlišovat skládky netěsněné a skládky těsněné přírodním materiálem (nejčastěji jílem a bentonitem) nebo syntetickým materiálem (např. folie z PVC nebo polyethylenu) či jejich kombinací.

Z hlediska časového průběhu skládkové činnosti rozlišujeme skládky připravované, provozované a skládky s přerušenou či ukončenou činností.

Zvláštním případem jsou skládky odtěžované. Od skládkové činnosti je nutno odlišit činnost skladovací, která se vyznačuje tím, že u všech jednotlivých ukládaných odpadů je možná individuální kontrola a odpady mohou být i jednotlivě přemisťovány. V tomto případě se jedná o úložiště.

Výběr lokalit pro zakládání skládek

Výběr lokalit a budování nových skládek jsou omezovány nejen přírodními podmínkami, ale i řadou místních, celospolečenských a resortních zájmů v území, které se opírají o příslušné zákony, směrnice, normy a jiné závazné předpisy.

Výběr lokality pro zakládání skládky se posuzuje zejména z těchto hledisek:

  • ochrany přírodního a životního prostředí
  • technické realizovatelnosti a hospodárnosti výstavby a provozu
  • společenské závažnosti jiných zájmů ve využití území

 

Pro posouzení vhodnosti místa skládky jsou rozhodující:

  • geologické a hydrogeologické podmínky (geologické hledisko sleduje i ochranu ložisek nerostných surovin)
  • vodohospodářské podmínky (ochrana vodních zdrojů)
  • podmínky ochrany přírody a krajiny
  • podmínky rekreace
  • podmínky lesního hospodářství (zakládání skládek a znečištění lesa odpady zakázáno)
  • podmínky zemědělské výroby
  • podmínky ochrany inženýrských sítí (dopravní sítě – určitá stanovená vzdálenost od komunikací, zpravidla 25-100m; energetické sítě – elektrorozvodná zařízení, plynovody, produktovody, ropovod)

Ohrožování životního prostředí skládkami

Skládkování tuhého komunálního odpadu je relativně nejméně náročný způsob odstraňování odpadů. Přináší však řadu problémů, z nichž nejzávažnější jsou:

  • výtoky průsakových vod (výluhů) z tělesa skládky
  • vývin skládkového plynu v tělese skládky
  • stabilita tělesa skládky, jeho sedání a splachy
  • prašnost, úlety materiálu a pachy
  • koncentrovaný výskyt hlodavců a ptáků na skládce
  • hlučnost z provozu skládky

Skládkový plyn – bioplyn

Je plynným produktem biochemického rozkladu organických látek obsažených v tuhých komunálních odpadech. Vzniká-li na skládkách odpadu, označuje se jako skládkový plyn. Podmínky nutné pro tvorbu plynu obsahujícího methan jsou stejné jako u anaerobních reaktorů. Jedná se o přítomnost vody, přítomnost reagujících substrátů, nepřítomnost kyslíku a dostatečnou teplotu.

Množství bioplynu závisí na druhu odpadů, technologii jejich ukládání, mocnosti skládky, poměru obsahu celkového uhlíku k celkovému dusíku v odpadech, přítomnosti toxických látek pro mikroorganismy, neutralizační kapacitě prostředí a zejména obsahu vlhkosti, který ovlivňuje průběh bakteriálních reakcí.

Systémy pro odplynění skládky:

  • vertikální – vrty, sběrné studny
  • horizontální – drenáže, horizontální vrty
  • kombinované – drenáže, vertikální vrty nebo studny

 

Skládkový plyn lze využít jako palivo jednak přímým spalováním (sušárny, skleníky), jednak v plynových motorech pro výrobu elektřiny nebo jako náhradní zemní plyn (SNG – subst.natur.gas). K těmto účelům je třeba plyn odvodnit. To se provádí automaticky zchlazením po odčerpání ze skládky.

Škodlivý vliv plynných emisí

  • nepříznivé ovlivnění rostlinných porostů na skládce i v blízkém okolí
  • nebezpečí explozí nebo udušení v uzavřených prostorách
  • nepříjemný zápach stopových složek skládkového plynu

Rekultivace skládky

Dosáhne-li skládka a krycí vrstva zeminy konečného tvaru, přistoupí se k rekultivaci. Technická rekultivace je technologický postup technických opatření (urovnání povrchu skládky, svahování, převrstvení ornicí) zajišťujících vhodné podmínky pro další způsoby rekultivace. Technologický postup rekultivace se liší podle toho, zda bude skládka využívána zemědělsky, lesnicky nebo pro rekreační účely.

Biologická rekultivace je technologický postup provedení biologických a agrotechnických opatření směřujících k tvorbě nové svrchní vrstvy půdy a k vytvoření podmínek pro její zemědělské nebo lesnické využití. Pro biologické využití je vhodné použít různé druhy travin.

Pro zemědělské využití, které připadá  v úvahu jen zcela výjimečně, je velmi důležité zakrytí technicky rekultivované skládky silnější vrstvou ornice (až 1 m). V prvních letech je vhodné pěstovat okopaniny.

Lesnické využití připadá v úvahu nejčastěji na nadúrovňových skládkách a po delší době, kdy přestane silný vývin bioplynu. Náročnější dřeviny je možno vysazovat pouze do dostatečně hluboké vrstvy zeminy (60-100 cm). Pro rekultivaci jsou vhodné trnka, šípek, hloh, bez červený a černý, bříza, akát, jasan, topol, lípa, jeřáb, vrby, javor atd. Nejjednodušší a nejvýhodnější je účelová rekultivace. Je to technologický postup úpravy uzavřené skládky s cílem jejího využití ke zvláštním účelům, např. pro rekreační a sportovní plochy, parky aj.

Procesy probíhající ve skládkách

Deponované odpady podléhají v loži skládky anaerobnímu rozkladu za tvorby plynu. Průběh postupného biologického odbourávání organické hmoty odpadů ve skládce je sledem několika oddělených fází s charakteristickými podmínkami a produkty.

Tyto procesy probíhají zcela samovolně:

  • aerobní stadium – organická hmota je v přítomnosti vzdušného kyslíku odbourávána aerobními mikroorganismy
  • anaerobní stadium nemethanogenní – v této tzv.“kyselé“ fázi nebo též ve fázi „kyselinotvorného kvašení“ jsou anaerobními organismy produkovány alifatické kyseliny
  • anaerobní stadium methanogenní nestabilizované – tj. počáteční stadium rozvoje methanogenních mikroorganismů
  • anaerobní stadium methanogenní stabilizované – tj. stadium s bohatě rozmnoženou kulturou methanogenních mikroorganismů

 

Plyny vyvíjející se samovolně v tělese skládky vytvářejí uvnitř skládky přetlak, který působí samovolné unikání plynu do okolí. Skládkový plyn proniká k povrchu skládkového tělesa a výrazně omezuje přirozenou tloušťku aerobní půdní vrstvy. Proto se v okolí netěsněných skládek projektují např. vrtné ventilační bariéry.

Izolace podloží

Těsnění pro skládky lze vyrábět z různých přírodních i syntetických materiálů. V některých oblastech může být místní geologické podloží dostatečně nepropustné i bez dodatečného těsnění. Ve většině případů však povaha podloží nezajišťuje dostatečnou bariéru a některé formy těsnění jsou nezbytné.

Ze syntetických materiálů se nejvíce používají syntetické membrány z PVC a především z polyethylenu (vysokohustotního). Mají menší prostupnost pro vodu než jíly, jsou odolné vůči uhlovodíkům, kyselinám a jiným agresivním látkám vznikajícím ve skládkách. Svařují se přímo na skládkách. V budoucnu se očekává využití dalších nových materiálů, např. fluorpolymerů.

Asanace skládek

Technicky nezajištěné skládky představují vážný ekologický problém. Jedná se většinou o staré (reliktní) zátěže, které nemají izolované dno a boky a není zajištěno odstraňování průsakových vod ani monitoring podzemních vod. Technické řešení asanace, jehož účelem je stabilizace kontaminace, spočívá v zamezení vstupu vody do skládky, zamezení vstupu výluhů do podzemních vod vertikálními či horizontálními bariérami a vybudováním aktivních bariér, např. hydraulických clon.

0

Diskuse


Zapojte se do diskuse!