ikona
2. Stupeň
Studijní témata pro 2. stupeň základní školy.

Znečištění ovzduší

Kvalita životního prostředí významně ovlivňuje zdraví člověka a celé populace. Podle odhadu Světové zdravotnické organizace způsobuje znečištění životního prostředí v Evropském regionu až 19% onemocnění; pouze v důsledku znečištění ovzduší polétavým prachem v Evropě zemře předčasně asi 280 tisíc lidí. Nejvýznamnějšími zdravotními důsledky expozice znečištěnému životnímu prostředí jsou respirační a gastrointestinální onemocnění, alergie, kardiovaskulární a metabolická onemocnění, vývojové a reprodukční poruchy, a také nádorová onemocnění. Pomocí cílených opatření je možné rizika ze životního prostředí snižovat a tak zmírnit či vyloučit zdravotní dopady.

znecisteni_velka

Znečištění ovzduší může být chemický, fyzikální nebo biologický činitel, jenž mění přírodní vlastnosti zemské atmosféry. Atmosféra je komplexní, dynamický, přírodní plynný systém, jenž je nezbytný pro výskyt života na Zemi. Ovzduší zejména v obydlených oblastech je kontaminováno znečišťujícími látkami, které se do něj dostávají mimo jiné i díky lidské činnosti. Tyto látky mají nepříznivé účinky na lidské zdraví i na životní prostředí jako celek.

Zdroje znečištění

Zdroje znečištění se dělí na přírodní a antropogenní.

Přírodními zdroji jsou prach z přírodních zdrojů, mořský aerosol, kosmický spad, mikroorganismy, pyl, písek z pouští, metan uvolňovaný v průběhu trávení potravy zvířaty či z bažin, radon uvolňující se ze zemské kůry, lesní porosty uvolňující těkavé organické látky, kouř a oxid uhelnatý, vznikající při lesních požárech a sopečná aktivita, díky níž se uvolňují částice síry, chloru a popela.

Mezi antropogenní zdroje patří průmyslová výroba, energetika (teplárny, elektrárny), řízené požáry lesů, doprava (automobily, lodě, letadla), skládky odpadů, jakékoli spalování fosilních paliv, jaderné a jiné zbraně apod.

Dále je možné zdroje znečištění dělit na plošné a bodové či stacionární a mobilní.

Spalování fosilních paliv je řazeno mezi nejzávažnější lidské činnosti, jež ovlivňují atmosféru. Fosilními palivy se rozumí neobnovitelné zdroje energie, suroviny, které vznikly v dávných dobách přeměnou odumřelých rostlin a těl za nepřístupu vzduchu. Řadí se sem především ropa, zemní plyn a uhlí.

Využíváním fosilních paliv. Spalování ropy, uhlí, zemního plynu a dalších paliv se podílí na produkci řady polutantů, jako jsou oxid uhličitý, oxidy dusíku, oxid siřičitý, polyaromatické uhlovodíky, polétavý prach a mnohé další.

Mezi zdroje znečištění spojené se spalovacími procesy patří například doprava, jejímž velkým problémem je, že znečišťující látky rozšiřuje plošně. V největší míře produkuje oxidy dusíku a v létě je zdrojem látek, jež způsobují tvorbu přízemního smogu.

Dalšími zdroji jsou energetická zařízení, elektrárny a teplárny, které jsou vzhledem k obrovským objemům používaných paliv charakteristické velmi vysokou produkcí mnoha polutantů a mnohde patří k vůbec nejvýznamnějším zdrojům znečištění. Nezanedbatelný vliv mohou mít místy také lokální topeniště, tedy nejrůznější kamna či pece v lidských obydlích, jinde zase spalovny odpadů a další.

znecisteni_auto

Emise

Ze zdrojů znečišťování vychází do ovzduší emise. Emise se průletem atmosférou přeměňují v důsledku působení okolního prostředí (meteorologické podmínky, reakce s jinými látkami v ovzduší apod.). Znečišťující látky mají různou dobu setrvání v atmosféře a některé proto mohou putovat tisíce kilometrů vertikálně, ale také pronikat do vyšších pater atmosféry.

Imise

Emise ve změněné (či původní) podobě působí na člověka, rostliny, živočichy, ale i stavební materiály v podobě imisí.

http://monitoring.eto.vurv.cz/monitoring-imisi/vyzkumna-zprava/2-atmosfericka-depozice-a-vliv-imisi-na-zemedelskou-vyrobu/2-7-emise-imise-a-depozice

Jak emise, tak i imise jsou ukazateli používanými pro hodnocení znečištění atmosféry s tím rozdílem, že emise jsou škodlivé látky vstupující do ovzduší, kdežto imise jsou škodlivé látky, které již jsou v ovzduší přítomny.

Proto jsou emise vyjádřeny v jednotkách hmotnosti znečišťujících látek za jednotku času (kg/hod., tun/rok), a vztahují se především na zdroje znečištění.

Imise jsou vyjádřeny v jednotkách hmotnosti znečištění na jednotku objemu vzduchu, vyjadřují se obvykle v mg/m3 nebo µg/m3 a jsou vlastně jednotkou koncentrace typu W/V (hmotnost/objem).

Znečišťující látky, které se dostávají do atmosféry tam nikdy nezůstávají ve stejné podobě a na stejném místě navždy. Atmosféra je velice složitý a těžko popsatelný otevřený systém. Emitované látky neustále podléhají přeměně a přemístění v ovzduší v horizontálním a vertikálním směru.

Část látek znečišťujících ovzduší zůstává ve vzduchu, další část se usadí, neboli deponuje na zemském povrchu.

Atmosférická depozice

Znečišťujícím látkám, které se usazují z ovzduší na zemském povrchu (půda, voda, rostliny), se říká atmosférická depozice. Depozice se udává v jednotkách hmotnosti škodlivých látek na jednotku plochy za jednotku času například g/m2/rok. Jedná se o důležitý termín ze skupiny termínů hodnotících škodlivé látky v životním prostředí. Tyto termíny vytvářejí logickou řadu emise-imise-depozice a odrážejí vstup znečišťujících látek do ovzduší, jejich přítomnost a následující výstup z atmosféry.

Atmosférická depozice se podle cesty, kterou se na zemský povrch dostává, dělí na suchou a mokrou. Mokrá depozice je vázána na srážky, suchá depozice je projevem gravitační sedimentace znečišťujících látek v suchém stavu (například polétavý prach, ale též suchá depozice plynů). Pevná (tuhá) část atmosférické depozice je často nazývána tuhým spadem.

0

Diskuse


Zapojte se do diskuse!